Mgr. Soňa Nádvorníková

... průvodkyně dětí i dospělých světem (nejen) montessori vzdělávání, pedagog a máma tří malých trenérů osobnostního rozvoje

Měla to být epizoda na šest týdnů. Je z toho... záležitost na celý život. V roce 2015 jsem jako záskok za nemoc dostala v mateřském centru na starost klub, který měl v názvu "montessori". Na otázku, jestli vím, o co jde, jsem suverénně odpověděla, že JASNĚ - vždyť mám státnice z pedagogiky (a psychologie), brali jsme to na střední (pedagogické), takže - no problem... 

Jak jsem byla naivní :-)). 

Ze záskoku na šest týdnů byl záskok na šest měsíců. Bylo tedy přece jen třeba goolit nějaké ty tipy na aktivity. Dočítala jsem se najednou prazvláštní věci jako "na děti nemluvte" (A jak teda budu rozvíjet jeho slovní zásobu a schopnost komunikovat?) , "s pomůckou má nejdřív proběhnout prezentace, kdy se dítě jenom dívá" (Jakože - cože? Tříleté nebo menší dítě se má jen dívat, jak něco dělám?), "každá pomůcka má svůj přesný postup práce" (A kde je teda ta svoboda, o které jsme se učili v hodinách pedagogiky ?!). 

Jenže tam byly i věci, které mi dávaly smysl až do morku kostí - věřit dítěti, nechat ho získávat vlastní, bezpečné zkušenosti, využít jeho přirozené tendence, kdy se dokáže naučit netušené a rozvíjet tak naplno jeho potenciál, mít díky připravenému prostředí jednodušší život doma, rozvíjet jeho emoční intelgienci, osobnost... A tak, když jsem po půl roce musela zvolit, jestli zůstanu u činností hudebních nebo těch, které měly v názvu montessori, zjistila jsem, že přitažlivosti toho druhého nedokážu odolat. Semínko touhy poznat víc klíčilo a já se tak ocitla na komplexním kurzu v Montessori Institutu v Praze. V organizaci, která spolupracuje se zahraničními lektory a navazuje na tradici vzdělávání, které se rozvíjí kontinuálně od druhé světové války (a navázalo na předválečné) - tedy žádná "alternativa" nebo dokonce "novinka", jak jsem se s tím setkávala v dosavadním vzdělávání.

Začala jsem získané poznatky aplikovat v praxi - na klubech i doma - sledovat dostupná videa (Jak málo jich tehdy bylo a jak mnoho jich je po době covidové! A o kolik těžší je rozpoznat v té kvantitě kvalitu...), číst, zkrátka - studovat :-). Montessori přístup se mi stal obrovským zdrojem inspirace a vedl mě k dalšímu vzdělávání. V mateřském centru jsem vytunila montessori dílničky, vytvořila - a v praxi ověřila - koncept motnessori kurzů pro děti do šesti let (a jejich rodiče). S mou nejstarší dcerou "vyrostl" samostatný kurz pro předškoláky (vychází kromě montessori také z Metody dobrého startu, konceptu Šance pro vaše dítě, diagnostiky podle Bednářové, autorky Klokanova kufru, seminářů Praktické pedagogiky na téma Grafomotorika a další). Poslední částí mé pracovní "trojnožky" se stalo vzdělávání pro dospělé. Abychom mohli spolu s dětmi SPOLEČNĚ RŮST.

Z dalších kurzů a výcviků, které mě posunuly a obohatily zmíním pro úplnost ještě alespoň Rodičovskou edukativní terapii a Encouragement (dodávání odvahy) vycházející z Individuální psychologie Alfreda Adlera, minikurz Krizové intervence, seberozvojové vzdělávání Pro ženy, Rozvíjím svůj svět, Autentický hodnotový leadership, výše uvedené koncepty k rozvoji předškoláků a další.

Vzdělávání se stalo přirozenou součástí mého života - cestou ke zdokonalování znalostí i dovedností, zlepšování toho, co můžu klientům nabídnout, ale také formou psychohygieny a prevencí syndromu vyhoření. Přináší mi radost nejen do života profesionálního, ale i do toho osobního a rodinného. Protože - jak píšu nahoře - doma mám tři malé - velké trenéry osobnostního rozvoje :-), naše děti. Tři osůbky jedinečné za sebe i ve vzájemných vztazích. Znám tudíž témata, kterými moji klienti žijí, nejen jako profesionál, ale i jako máma - ve všech aspektech tohoto "povolání" :-)